Co znamená slovo "domov"?
Mnoho z nás si může představovat domov "jen" jako fyzické místo, kterému říkáme byt nebo dům. A mohou jej samozřejmě vnímat jen jako ony čtyři stěny a střechu nad hlavou, kde aktuálně žijí, kde složí hlavu, když jsou unavení, a které jim zajišťují ochranu před chladem, deštěm a pocit bezpečí díky zamčeným dveřím. Nehledají více a není na tom nic špatného. Jiní zase považují za domov místo, kde vyrostli, a se kterým mají spojené vzpomínky z dětství a často i z dalších let svého života, a pro jiné je domov zase místem, kde především žijí jejich nebližší a lidé, které mají rádi, a kam se rádi vrací. Domov je pro ně v takovém případě místem, kde tzv. "mají srdce". Tito lidé nevnímají domov jen jako fyzické prostředí, představuje pro ně něco více. Místo, kde mohou udržovat a upevňovat své sociální a rodinné vazby; a proto je přítomnost právě zde naplňuje a činí šťastnými. Jsou bezesporu možné různé kombinace výše uvedeného. Sto lidí, sto názorů... ?
I přes oněch sto názorů však platí, že domov je obecně považován za základní stavební kámen života každého z nás, je ale zajímavé, že jen málokdo si výše uvedenou otázku někdy položil, a co víc, ještě zajímavější je, že si na ni většina z nás možná ani neumí bez váhání odpovědět. A to přesto, že ať už chceme, nebo ne, naše domovy vypovídají hodně o tom, kdo jsme a co je pro nás v životě důležité, možná i to, kam směřujeme, nebo bychom rádi.
Já sám si myslím, že ten pravý domov by měl být pro každého "středem světa". Místem, které nabízí zmíněné bezpečí a klid. Představuje pro nás zázemí – a nejen pro nás samotné, ale také pro naše blízké. A navíc také místo pro setkání s nimi. Když se zamyslím více, začne ve mne navíc resonovat, že jej považuji i za místo, které představuje protipól k hektičnosti běžného života, čímž se pro mě stává jakýmsi přístavem, oázou pohody, kde každý může "sundat masku" a být sám sebou a s těmi, se kterými mu je dobře. Právě proto je pro nás domov tak důležitým a výjimečným místem, o které je třeba se starat, vážit si jej a ne(o)pustit.
Ostatně, to je i odpověď na to, proč nám všem ve Včelce tolik záleží na tom, aby lidé ve svých domovech mohli zůstat i tehdy, dostanou-li se do životní situace, která by tomu jinak bránila.
Pravý domov nelze nahradit. I když si to někteří myslí, nerozhoduje, jestli je prostor mimo domov a vybavení v něm modernější, stěny bělejší, jestli tam neprotéká okap, ani to, na jaké adrese se nově budeme nacházet. Domov tvoří vzpomínky s ním spojené, každý drobný a mnohdy i zcela nenápadný detail, který nám je vyvolává, a samozřejmě lidé, se kterými ho sdílíme, byť jen občas – naše rodina a přátelé. A nic z toho nikdy jako celek přenést možné není...
Vojtěch Kubec
zakladatel Včelky